Kapitola 7.

30. června 2012 v 15:02 | Writergirl |  Čtení
7.kapitola
... Změna ...
"Kayi, Kayi vstávej už konečně!"křičela přes celý dům Laila. Už z toho byla na nervy. Každou chvilku si musela (doslova) odskočit za Angee, protože ji nechtěně vzbudila. Proč ona se vzbudí sama od sebe a Kay ne?! Bylo to občas k vzteku.
Ale už toho měla vážně dost. "Kayi, okamžitě vstaň!"zakřičela pod schodama. Nic se však nezměnilo. Jenom Angee znovu zavřískala.
Převaloval jsem se v posteli. Pořád se mě držel pocit, že bych měl vstát, ale vůbec se mi nechtělo. Snažil jsem se si znovu promítnout svůj sen, ale pořád jsem viděl jen kousek:
Bežel jsem (asi jsem to byl já) po hustém mechu, proplétal se mezi stromy, stále mé nohy směřovaly na jih, stále jsem bežel, ale neměl jsem ponětí kam a proč. Najednou se přede mnou objevila zablácená stezka ve které byly něčí stopy. Zpozorněl jsem. Najednou můj bezcílový běh nabral smysl. Utíkal jsem tedy podél cestičky, abych nezanechal stopy vlastní a stále upřeně hleděl do země na ty cizí. Dokud mi nezmyzela půda pod nohama. Zastavil jsem se na strmém srázu. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem bežel skrz skalní výbežky. Na horizontu se skvěly podobně vykouslé skály kopírující útesy. A pod tím, na kterém jsem se nacházel a kde se mi stopy ztratily, jsem uviděl vlát černé vlasy. Dlouhé jako hříva koní. Černá jako nejtemnější kout země. Chtěl jsem zakřičet její jméno, ale...nevěděl jsem jaké.
Musela to být Afrodita, přemýšlel jsem s hlavou zavrtanou v polštáři. Jinak to nedokážu vysvětlit. Ale zase na druhou stranu...Afrodita měla vždy vlasy stáhnuté do ohonu s několika ,hrbolky'. Proto jsem asi nezakřičel její jméno.
,,Kayi!!" uslyšel jsem blízko, velmi blízko. Otevřel jsem oči a zrovna vtu chvíli se sem Laila teleportovala. Málem jsem utrousil ,něco' do kalhot (tedy do spodního prádla), ale nakonec jsem se spokojil s pádem z manželské postele (!!!) na podlahu. Detailně na můj oblíbený modrý chlupatý koberec.
,,To je vrchol!"zavzdychala Laila. ,,Nejenže se nechá tahat z postele, on se ještě děsí své matky,"pak se podívala na můj jistě ospalý obličej a dodala jedním dechem: ,,...pardon, vlastně jsem jen pouho-pouhá nájemní služka, vím!"
Nevěděl jsem co jí na to říct, vysvobodila mě uřvaná Angee. Laila se na mě vztekle podívala a pak se znovu teleportovala pryč. Využil jsem toho a začal si okamžitě začal rvát vlasy, doopravdy.
,,Sakra,sakra,sakra a sakra!"opakoval jsem pořád dokolečka a tloukal si hlavou do zatažených pěstí. ,,Proč? Proč já?!"následoval příval slz, které z těla smyly veškerou energii, potřebnou k sebepožkozování.
Jak, ale jak bych jí mohl říct, že jsem to tak nemyslel? Jak bych jí mohl říct o svém stavu, když moc dobře věděla svoje?! Jak? Bože...jak? Vyhrabal jsem se ze země a peřinu, co sklouzla se mnou, pěkně složil a položil na kraj postele. Sám jsem si nyní prohrábnul vlasy a začal se oblékat. To první, co mi přišlo pod ruku, modré tryko a dlouhé černé kalhoty, jsem nasebe navlékl a nakonec sebral z opěradla židle mikinu s vysokým límcem, který jsem nechal rozlapený. Zastavil jsem se na moment před zrcadlem, které bylo na dveřích.
Ostnaté žluté prameny mi dodávaly vzhled slunce. Trochu jsem si je rukou prohraboval, dokud se mi to jakž-takž líbilo. A potom, co jsem si sebe prohlížel, jsem pohlédl do zarudlých modrých očí. Kluk a brečet?! Pověsil jsem ramena a otevřel dveře, abych se na tu trosku nemusel dál dívat a litovat tím tak sám sebe nemělo smysl.
Sešel jsem po vysokých schodech (sešel) a zastavil se před chodbou. Ta se rozdělovala na jednu, co vedla jak do kuchyně tak do předsíně (zde jsem to napral do dveří), a potom na druhou pod schodama, také do kuchyňe. A tam jsem měl namířeno, ovládal mě totiž hlad.
Šel jsem kolem rohu a směřoval do předsíňe, ale potom jsem si to hned rozmyslel a nalepil se na sťenu za rohem. V předsíni někdo stál. Přímo Cassie s Jacem.
Cassie, celým jménem Cassiopea, byla vodní holka. Měla po celé levé straně těla vlnky. Byla mi těžce nesimpatická, nemám ji rád, protože Cassiopea se mě snažila, jak se to říká, sbalit. Ale přece jenom měla něco do sebe, takže se s ní bavím (bavil jsem se), nechtěl jsem jí ublížit tak, jako mi ublížila Afroditina smrt. A taky byl do ní zamilovaný Jace, už od přípravky.
Jace mi byl hrozně podobný. Akorát měl kratší vlasy, ježka, stejně vanilkově žluté. Měl runu energie, na prsou měl něco podobného kouli, ale z ní triskaly nepravidelné vlnky a přímky. Jace byl něco jako můj bratr. Teda...možná. Rok jsme se neviděli. A to asi moc bratrské není. Možná na to (prosím!) zapomněl?
Vlastně je i možné, že se dali konečně s Cassiopeou dohromady. Tak rok...to je dobrá doba, tak akorát, ne?!
Usoudil jsem, že stěnu už objímat nemusím a stáhnul jsem se zpět ke schodům. Rozhodně bych chtěl setkání s nimi oddálit co možná nejdéle a taky jsem měl ten hlad.
Obešel jsem schody a otevřel dveře do kuchyňe. Jako obvykle u stolu seděl Ryley s nataženýma nohama a hlavou zabořenou do novin, jak jinak, týden starých.
,,To si představ Kayi, že ten Diren, ten kluk s runou svalů, je nominovanej na hrdinu roku..."S neztraceným zvike jsem se podíval na vňejší stránku novin, která na mě byla natočena.
DIREN JE NOMINOVÁN NA HRDINU ROKU, AVŠAK ZÁJEMCI VOLÍ KAYE, KVŮLI MILOSTÉMU DRAMATU, všechny dojímá nešťastný osud Kaye a Afrodity, viz. str. 10-12
Když jsem to dočetl, Ryley zrovna doříkal to samé. Málem se mi podlomily kolena. Milostný dramat, dojímá nešťastný osud a napsali o tom dvě strany? Dvě novinové strany? Ryley už chtěl něco namítnout, ale já ho potichu přerušil. Mezitím jsem si náhodně z misky na stole vzal zelené jablko a zakousl se do něj. Potřeboval jsem něčím přebít tu kyselo slanou pachuť v ústech.
,,Měl by sis zajít znovu zesílit brýle, už zase prosvítají."Poznamenal jsem s plnou pusou. Aspoň jsem se tak vyhl nepříjemnému tématu. Já chci zpět do svého pokoje! Proč mi musíte pod nohy předhazovat to, na co CHCI zapomenout?!
,,Co vám pořád je? Vždyť to nikoho nezajímá jestli jim vidím kosti!" zavzdychal Ryley a otočil se šustěním stránku. Sám ale věděl že nejen kosti.
,,No, myslím, že těm holkám, cos je pozoroval tehdá na koupališti to vadilo, navíc můžeš někoho zranit, víš přece, že můžeš někoho nakazit rakovinou." vzpomněl jsem si. Ryley na mě nachvíli kouknul, ale potom se znovu zavrtal do písmenek. Vypadal i celkem uraženě. Ale pak šel vidět jeho zazubený výraz. Musím uznat, že Rayley měl dobrý vkus.
,,Stejně si myslím, že to vyhraješ."
,,Co?!"nechápal jsem náhlý Ryleyův komentář. Ale spíše jsem tak vykřikl proto, že se zase k tématu vrátil. Mimochodem, jsem se taky málem zadusil jablkem.
,,Nad Direnem. Určitě, no ... i když..,"zasmál se šibalsky Ryley.
,,Vždyť já bych..,"nedořekl jsem, protože mě Ryley ve zviku dořekl.
,,Já vím, já vím. Ty bys ho přepral."usmál se na mě a určitě i mrknul. Já jsem se tedy jen pousmál a protočil oči.
Ryley poprvé složil nadvakrát úhledně noviny a od ucha k uchu se usmál. Vypadal tak roztomile, velká kulatá hlava, na které byly naražené temně černé lennonky. A právě tuhle příjemnou chvilku, kdy by určitě řekl něco velmi optimistického, uťal vysoce položený hlas dívky, co vystrčila ze dveří hlavu s copánky. Ty o sebe začaly cinkat a rozlétly se do všech stran, některé narazily i do dveří, ještěže byly svázané do jednoho ohonu.
,,Ahój Kayi! Ó páni, vůbec ses nezměnil."byla to Cassiopea. Nejenže jsem poznal otravný zvuk těch jejích blond vlasů, ale hlavně mě zabolel její zvučný tenký hlas.
,,Ahoj Cass."řekl jsem a ukousnul si pořádný kus jablka, abych dal najevo nezájem, a hlavně abych Cassiopea nezačala chrlit otázky. Těch jsem se bál nejvíce. Podle jejího "nadšení" usuzuju, že mě pořád....bude chtít.
,,Dobrý Ryley."pozdravila. Ryley ji zamával a znovu rozložil noviny, a já si nemohl nepovšimnout, jak se rentgení muž snaží zahlédnou Cassinin výstřih.
Cassie je známá svýmy výstřihy. Buď je moc široký, příliš hluboký, nebo nadměrně dlouhý. Dneska měla halenku se šněrovacím výstřihem do ,V-čka'. Raději jsem odvrátil pohled k jablku. Ještě aby mě viděla, jak jí tam hledím a... Jablko bylo celkem hořké, tak jako všechno, takže mou chuťovou pachuť ještě podpořilo.
,,Měli bychom jít, nebo příjdeme pozdě."zamrkala modrýma očima Cassie a zmizela. Dveře nechala pootevřené, takže na Ryleyho začalo táhnout z chodby.
,,Ani dveře nezavře. Ani pusu nezavře....,"mumlal něco Ryley. Všechny jeho ztížnosti se ke mě nedonesly.
Usoudil jsem, že tedy půjdu a vydám se napospas cinkající otevřené puse. Pomalu jsem se otočil zády ke dveřím a vycouval ven s pokývnutím na Ryleyho. Zavřel jsem za sebou dveře a otočil se.
,,Ahoj."řekl potichu drsnějším hlasem Jace. Vůbec se nezměnil. Ale dříve, než jsem ho začal zkoumat, jsem se snažil vypátrat, jestli se ti dva dali dohromady, ale Cassiopeino chování mi odpovědělo samo. Přiskočila ke mě a chytila mě za ruku. Já se toho gesta lekl (upřímně!) a ruku z té její vytrhl.
,,Promiň," usmál jsem se jakoby smutně. ,,..reflex."jo to byla nejlepší možnost výmluvy. Taky jsem ji použival nejvíc. Mám hold super reflex!!
,,Jak bylo, ten rok?!"zeptal se pomalu Jace. Úplně jsem zněj cítil napětí, vůbec celá atmosféra mě začala přidušovat. Co mám dělat?! Co mám udělat/říct teď?!
,,Jak bylo? Víš že ani nevím?! A co vy?"Vsadil jsem na nevědomost. A samozřejmě mě v tom podpořila ukecaná Cassie. Jace se ani nemohl dostat ke slovu, proto se mě nemohl vyptávat na můj zpackanej rok plný slz.
Já šel po patníku, Cassie vedle mě po chodníčku a stále drmolila o tom, co dělali ve škole, jednou vášnivě rozhodila rukama a udeřila Jace do tváře, ten zrudl a proto přešel na štěrkovou cestu vedle mě.
Naprosto jsem cítil, jak z Cassie stoupá vlna radosti a z Jace zase sálala zášť a žárlivost, a to všechno se třištilo o mou maličkost. A já měl přitom co dělat abych nezařval na Cassie ať sklapne a na Jace, ať už konečně Cassiopee řekne co k ní cítí. Ani nevěděl, jak by nám všem ulevil!
Když jsem jednu chvíli zkusil Cassie poslouchat, vyšlo z ní, že dneska má starostka města Ruenu, a vůbec ředitelka runové školy o mě pronést projev.
,,Cože?!"Nechtěně mi přeskočil hlas a okamžitě následoval dávivý kašel, protože mi zase zaskočilo jablko.
,,Dobrý brácho?"prolomil konečně Jace svojí nadutost a bouchnul mě do zad. Mezi kameny drobně rozdrolené ve šťerk se skutálel kousek jablka-ohryzku.
,,Jaký projev bože?"zasýpal jsem celý zarudlý a mnul si krk. Potom jsem se dávivě rozkašlal. Jace se znovu stáhnul a šel pomalu dál.
,,No...Anya ti připravila řeč."
Při slově "ti" jsem sebou trhnul, ba přímo jsem málem Cassie porazil rychlostí záseku. Nikam nejdu. NIKAM!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 30. června 2012 v 18:04 | Reagovat

no, tak jsem se vrátila ke čtení :D celkový děj je zajímavý, kapitoly super-dlouhé (to není kritika :D ) a tím, že teď píšeš v 1. osobě, dokážeš hodně vtáhnout do děje :) Takže skvělá práce, jen směle dál, budu se těšit na pokračování ;-)

2 Vicky Vicky | Web | 30. června 2012 v 18:06 | Reagovat

jinak ještě... neber si to špatně, není to tvým blogem, ale další SB už nepřidávám, mám kriticky přeplněno, to ale neznamená, že nebudu navštěvovat tvůj blog, ráda budu, jen už toho mám hodně k navštěvování :-) nezlob se a neber si to špatně , jo? ;-)

3 Katniss a Sharky Katniss a Sharky | 30. června 2012 v 18:51 | Reagovat

hm, hm... koukám, že přepisuješ RW XD pěkné :)
jinak díky, že čteš naši povídku... nějak jsme se s ní zasekly 8-O snad se k ní někdy vrátíme :-D
PS: ty by ses měla přihlásit do nějaké soutěže, kdo nejrychleji čte :D to ti trvalo přečíst jednu kapitolu za minutu?? O_O  :-D  :-D
ještě jednou díky:)

4 Eleniska Eleniska | Web | 30. června 2012 v 19:11 | Reagovat

pěkné ;)

5 Erin Erin | E-mail | Web | 30. června 2012 v 23:11 | Reagovat

Ahoj! Moc se omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala, ale chci, abys věděla, že s tebou rozhodně počítám a mám v úmyslu pokračovat ve čtení. V pondělí jsem ještě pryč, ale doufám, že od úterka to rozjedu u všech, co čtu jejich povídky a odčiním tak svou nepřítomnost! :-)

6 Erin Erin | E-mail | Web | 14. července 2012 v 11:47 | Reagovat

Hej taková zrada! Chudák kluk. Konečně se možná vrátí do normálního života, dobře, alespoň se o to pokusí a teď tohle. Moc se mu nechce zdržovat delšími komentáři, protože jsem vážně zvedavá, co bude dál.
PS: Nemám ráda Cas, fakt ne.

7 Writergirl Writergirl | Web | 14. července 2012 v 15:28 | Reagovat

[6]: To je dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck