Kapitola 6.

29. června 2012 v 18:00 | Writergirl |  Čtení
6. Kapitola
… Lovec loveným …
Když vyskočila z toho velkého okna, řítila se střemhlav dolů, mezi stromy a skalní výběžky, na které by se mohla napíchnout, jako pečínka na rožeň. Nakonec se jí ale podařilo pleskající se plášť uchytit do 'padáku' a ten její pád trochu zbrzdil a navíc se dal trochu ovládat.
Poprvé dopadla nohama na tvrdou skálu a odskočila od ní a znovu plachtila směrem dolů. Od jejích bot odlétávaly jiskry při každém škobrtnutí o skálu. Když byla skoro nad špičkami jehličnanů, spatřila napíchlého stína. Vlastně jeho zbytky. Měla štěstí, že se tak pěkně trefila. Zbylo z něj jen trocha látky a hlavně hnusný zelený sliz.
Už dopadávala skoro na první špičku stromu, když si uvědomila, že za ní někdo skáče po skále. Slyšela skřekot a různé drásavé zvuky vyluzujících stíny. Zavrtěla hlavou a snažila se vymyslet, jak by nejlépe utekla.
A nápad se dostavil rychle. Pustila plášť, který okamžitě zapleskal, a ona se řítila mezi smrky a borovice. Ale né zase tak docela.
Zachytila se za špičku smrku a svou rychlostí a sílou pádu ji ohnula. Chvilku jen tak vysela a nic se nedělo, ale po chvilince se strom znovu vrátil do původní podoby. Tento pohyb byl vykonán s rychlostí a švihem, takže jí to vymrštilo vstříc vlnám širého oceánu, který obklopoval ostrov. Za letu jako pták roztáhla paže a postupně, jak dopadávala, je předpažila dopředu, aby jimi rozrazila rozbouřenou hladinu.
Zajela hluboko do vody. Kolem ní se utvořil plášť z bublinek, který však nevybublal. Jenom některé části. A ona byla suchá, vůbec její vlasy nevlály všemi směry jako ve vodě. Vůbec její šat nebyl těžký a mokrý. Ty bublinky byly jako štít, jakoby měla kolem sebe barieru, kterou nemohla proniknout slaná voda. Dlouhými tempy se dostávala rychle kupředu. Velice rychle!
Vyplavala na hladinu. Pořádně se nadechla a ohlédla. Byla asi v polovině. Akorát mezi ostrovem a Runovým světem. Znovu se ponořila a pokračovala. Věděla, že stínové udělají létající stín a budou ji pronásledovat. A ona chtěla být na pevnině dřív.
Stínové doběhli na pláž. Byla to zvláštní pláž, nebyla totiž písečná. Byla z oblázků, černých plochých kamínků. Kdyby svítilo slunce, jakože nesvítí, byly by kamínky nažhavené a teplé. Fuj a fuj! Jak nesnášeli tento svět.
Jeden asi z pěti zaskřehotal. Ta holka byla už daleko a do vody opravdu nevkročí. Byla tam sůl a sůl měla špatný vliv na jejich tělo. Vysušovala a proto jejich sliznatou zelenou krev vysála. Bylo to jako žíravina. Prostě hnusný a zlý, jako oni sami.
Další stín se přidal do skřeku a ostatní pak taky doplnily zvuk. Domluvili se na tom, že když ona přes vodu, oni přes nebe. Proběhne menší rituál, při kterém jeden z nich zemře a ostatní budou posíleni o dračího stína.
Všichni si klekli do kruhu. Jejich ostnaté výběžky na zádech, připomínající dinosauří, se naježily. Ale jenom jeden zůstal uprostřed. Ostatní natáhli hnusné slizké pařáty přímo k němu. Ten prostřední vycenil zuby.
Vypadaly jako jehly, jako má velryba kostěné výběžky pro filtraci vody s planktonem i oni měli jehličkové zuby, ale mnohem v mnohem řidčím počtu. A byly dlouhé a oslintané, plné bakterií a plísní.
Zakousl se do jednoho stína, co byl od něj nejblíže, ti ostatní okamžitě toho 'chudáka' přidrželi, aby se nemohl bránit. Mezitím z něj byla vysávána krev, jejich nejdražší tekutina. Při tomhle mechutném výjevu ostatní držící skřehotaly jistou melodii. Totiž, v jejich pod´aní to nebyla melodie, ale souvyslý řev jaký vydávají třeba cikády.
Ten sající stín se změnil. Začal být agresivní a toho 'chudáka' začal rvát na kusy a stříkal tak kolem sebe jeho sliz, stíní krev. Nakonec bylo po všem.
Ten napadený se roztopil a zbyl z něj jenom flek na kamínkách. Ale zato ten, co ho důkladně vycucal sebou začal cukat. Teď ostatní zase chytili jeho a čekali.
Na jeho zádech zničehonic začaly vyrůstat dva hrboly v místech, kde by měl člověk lopatky, začaly se zvětšovat a růst, dokud pokožka stína nepraskla a všechny nezalil příval krvavého gejzíru. Ale velké díry začaly naplňovat stále rostoucí pahýly. Z nich pak vyrůstaly menčí a delší, tenčí a ostnaté, dokud je všechny nespojila blána.
Proměna se povedla. Nový dračí stín zatřepal křídly. Byly mnohem větší a ohavnější než jeho pána. Popadl své pomocníky a jedním mohutným skokem do výše vzlétnul a plachtil podél mořské hladiny a začal se rychle vzdalovat.
Stínové jsou pěkné potvory. Jsou jako modelína. Udělá se z nich cokoliv, byly takzvaně reciklovatelní. Bohužel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 12. července 2012 v 15:59 | Reagovat

Sakra, chtěla bych moc vědět, kdo je tahle záhadná dáma, ale pořád nic a nic! Jak se jmenuje, proč zrovna ona... grrr! Ale je to pěkně tajemné a líbí se mi ti stínové :-D Takové nechutné potvůrky já ráda, zvlášť s abodnutou hlavou na kůlu :D Nevšímej si mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck