Kapitola 4.

28. června 2012 v 20:00 | Writergirl |  Čtení
4. Kapitola
… Útěk …
Utíkala spleticí chodeb. Řítila se rychlostí zvuku, možná i větší. Pořád měla na obličeji škrábanec. Tenkou rýhu, ze které tekla krev. Tekla, teď z ní byl stup.
Nechápala, jak mohla prohrát. Skoro jej zabila, ale ten prolezlý ďábel už zhotovil dva stíny. Přišla moc pozdě. A přitom už ho povalila na zem. Už jí ležel u nohou s rozbitým nosem, ona neměla ani škrábanec. A potom se jeho křivé rty ještě víc zkřivily do úšklebku a pak jí jedna ta potvora škrábla do tváře.
Už bylo skoro po něm. Jen kdyby se nepodívala na tu jeho tvář. Mohla ho zabít, ale ta osudná minutka civění na jeho zohavenou tvář ji o jeho smrt připravila. Mohlo být po všem! Mohlo nad světem znovu zaplát slunce, ale nakonec se znovu obloha zatáhne.
Ale musí ihned varovat Místo Elementů a také Mok a vůbec, všechny musí varovat. Je to teď její povinnost. Nikdy jinou, než zničit ďábla neměla. A protože neuspěla, tak teď aspoň napraví svoji neschopnost. Ale možná by ho později mohla zničit. Přeci jenom než si udělá armádu stínů, to bude trvat tak akorát, jako jí oběhnout všechna města v Runovém světě!
Doběhla k točitému schodišti, které se zakrucovalo kolem jedné z dvanácti věží okolo celého stavení. K věži, která byla nejvyšší. Schody brala po čtyřech, ale pořád byla moc pomalá. Naštvala se. Kolem schodů se táhlo černé zábradlí, bylo ze železa, hladkého kovu.
Vyskočila na něj a hned byla rychlejší. No jo ale co bude dělat tam nahoře? Potřebovala dolů! Ušklíbla se. Kolem ní vyšlehl plamen. Celou jí olízl a zase zmizel. Změnila se. Měla teď přes ústa roušku, na zádech plášť přichycený na chrániči, spolu s lukem a šípy a katanou!!
Teď její úšklebek nešel vidět. Byla ozbrojena! Plně, ne jako před tím. Udělala posledním pět dlouhých, rychlých kroků po zábradlí a zastavila se. Okamžitě by spadla, ale ona ne. Otočila se ladně na špičkách a už svištěla dolů. Trochu se přikrčila do dřepu a uchytila katanu. Od jejích bot s železnou podrážkou odlétávaly jiskry.
Ucítila pach spáleného kovu. Jak krásné a příjemné teplo jí proudilo od bot celým tělem.
Už se blížila ke svým pronásledovatelům. Byly to neinteligentní monstra. Ale zato velice … no, trvanlivé. Zabít se daly jen setnutím hlavy. Jinak jim nic neubližovalo, jen je posilovalo.
Konečně zahlédla ty hnusné slizké věci. Měly velké žluté bělmo bez zorničky, místo očí. Jak nechutné, ale ona má co říkat že? Laserové oči, kvůli nim se jí všichni báli. Všichni říkali, že jsou to oči zla. Ona to pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Názory nezasvěcených lidí ji nezajímaly. Byly to hloupé dohady a odhady.
Konečně se objevilo i druhé monstrum a ona vytasila katanu. Tmu prosekl paprsek, odražený od jejích očí na hladkou a smrtelně ostrou čepel katany, která podřízla dvě tupé palice a zašpinila se o zelený sliz - krev.
Těla ještě chvíli zůstaly stát a potom už jenom slyšela, jak padají po nekonečno schodech. Patřilo to těm zrůdám. Protože ji škrábly! To se zatím nikomu, krom ní samotné, nepovedlo. Znovu katanu zandala do chrániče. Sama si jej vyrobila.
Zakrýval jí jedno levé prso, jinak řečeno srdce. Ale aby to byla plnohodnotná ochrana, chránič se táhnul po polovině jejich zad k druhému rameni. Tam dokonale obalil deltový sval a končil. V něm pak byly dva otvory (na zádech), jeden s toulcem na šípy a malým zvratným lukem a druhý pro katanu. Měl v sobě ještě zabudovanou brusku, co při zandání nabrousila čepel a zároveň utřela.
Znovu se dostala do chodby, která vedla k sledovacím vížkám. Konečně se mohla ladně přehoupnout přes okraj a … nemohla. Čekali na ni ti parchanti! Ten ďábel jich stihnul po jejím úprku zhotovit více?!! Ach pro plané jiskry!
Zastavila se na zábradlí. Co má dělat? Pod ní se na stejném zábradlí houpal stín a civěl na ní žlutými kotouči. Zaostřila. To zábradlí bylo ztrouchnivělé a …vyskočila do vzduchu a roztaženýma noha prudce kopla k sobě, jako kdyby byly nůžkami, co přestřihly kamenné zábradlí. S velkým rachotem se zbortilo a pohřbilo stína. Pohlédla zvědavě dolů. Pak se odvrátila. Stín se napíchnul na jeden z ostrých výběžků krkem. Už se znovu vrátil do té jejich prohnilé dimenze. A co teď? Cestu si zatarasila kamením.
Úvahy jí přerušilo mlaskání a skřehotání další obludy, co na sebe omylem upozornila. Stačilo se jen otočit a mezitím vytasit zbraň, co vše udělala za ni. Takže dnes to byli už čtyři stínové. Co dál?
Dalších asi pět netvorů se vydralo do věžičky. Zarazila se. Asi si najde jinou cestu. Mohla by znovu vběhnout do té vysoké věže a doplachtit dolů? Jo to by šlo.
Setnula první hlavu, nejbližší z dosahu katany. Využila mezery mezi monstry a vypařila se. Ale ty potvory běželi skoro stejně rychle jako ona sama. Jak moc jí to štvalo. Musí víc cvičit! Aspoň že má kondičku.
Protože jí stínové doháněli, snažila se je setřást, asi u třech se jí to povedlo. Ale dva jí pronásledovali bludištěm jako raněnou kořist vlci. Ale ona nebyla raněná. Byla v plné síle! Konečně se dostala ke schodům jiné věže. Z předchozího úprku věděla, že má vyskočit na zábradlí a utíkat po něm. Doběhla nakonec, až k dveřím, s kterými udělala krátký proces. Vznesla se odrazem od zábradlí do vzduchu a nohou vyrazila ztrouchnivělé dřevo z původního místa.
Kotoulem svůj pád zastavila a neztratila rychlost. Ale i přes to zpomalila. Věž neměla okna. Vedla jí dlouhá chodba směrem na sever. Co se dá dělat?! Vyběhla a znovu nabírala rychlost. Mezitím uslyšela, jak ty zvířata dupají po vyražených dveřích.
Všimla si, že se dostala až do srdce hradu. Jak to? Zavrtěla hlavou a nasměrovala své myšlenky na kód: Východ!! Těmi hloupými dotazy se bude zabírat potom.
Pomohlo to. Všimla si, že tuhle místnost, do které vběhla, zná. Poznala to podle obrazu, s Williemem. I přes tu tmu jako v již zmíněném pytli ta malba razila. Stačila se v závratné rychlosti prsty dotknout plátna a zároveň jistým pohybem zápěstí vytasit a schovat skrytou čepel. Williem měl tak podřízlé hrdlo. Jen ať ví, co ho čeká.
Východ!! Zakřičela v duchu na sebe. Znovu vyrazila obdovným způsobem, jako před tím, dveře a vrazila do kamenné sochy. Úplně na ni zapomněla. Jako při taneční zábavě ji přidržela a otočila se s ní. Potom ji znechuceně hodila na stína co se prodral za ní. Zpomalilo ho to natolik, aby mohla znovu utéct.
Když probíhala další černou chodbou, všimla si, že asi sto kroků před ní ze stropu vyčnívají ostny mříže. Má vyhráno. K jejímu ještě většímu štěstí zde i hořela pochodeň. Rychle doběhla k místu, a jak probíhala pod mříží, pověsila se na ni celou svou váhou (ne že by byla obézní nebo nějak ztěžklá) a stáhla mříž za sebou. Pak si po dokončení salta dřepla vedle ní a při tom vyndala louči z úchytu.
Loučí si nažhavila svou dlaň. Nic se jí nestalo, ba naopak. Dokázala pak rukou přitavit mříž ke kameni a následně louč pohodit vedle mříží. Věděla, že pro citlivé oči monster to bude něco! Pak už jen … zmizela.
První z pěti stínů zahnul za roh. Zaječel, když narazil do mříže a do očí ho bodla záře z louče. Okamžitě uvědomil zvířecím jazykem svého komplice. Potom nasál do plic (jestli nějaké má)všechen kyslík, co pobral a vydechnul zkaženinou páchnoucí vzduch, co svou zhnilostí oheň uhasil.
Potom se i s pomocí nově příchozího stína zbavil mříže a rozhlédl se po místnosti. Před sebou pořád viděl odlesky z louče. Ale i tak zmerčil, že tu jeho kořist není, necítil už její vlasy. Voněly jako louka za krásného letního dne. Odplivl si zelenou slinu. Fuj!! Kytičky a vůbec, zelená trávička. Hnus!
Druhý stín na něj zakvičel. Otočil se, kam mu přikázal. K velkému oknu, které bylo rozbité. Takže utekla oknem. Rychle nemotorným během přiskočil k oknu a pohlédl dolů. Spatřil jen padající těleso. Jinak to nemohl nazvat.
"Ona se určitě vrátí děti moje. Musíte ji zastavit, jinak nás zlikviduje, jako vaše nebohé bratry a to nikdo nechce!"ozval se hlas jeho pána. Zakvičel něco na svého druha a potom vyskákaly oknem za tou, která je má vyhubit, pokud by neudělali to samé jí, ale dřív!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleniska Eleniska | Web | 28. června 2012 v 20:12 | Reagovat

oh máš dobrý je konec školy neeeeeeeeeeeeeeeeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck