5. Kapitola

27. května 2012 v 10:46 | Writergirl |  Povídka: Dívka s tygrem
5. Kapitola
Stále živé
Nějak jsem se přes ten proud lidí, teď už se podstatně zmenšil, ale zůžili cestu plameny, dostala k tygrovi. Čapla jsem klec a chtěla se nechat strhnout davem, který někam proudil. Musel tu být jiný východ, než brána zavřená z venku. Otočila jsem se směrem, kde proudil zástup, když mě někdo udeřil do břicha.
Skoro mi podlomil nohy, ale nakonec jsem se jenom zakymácela a položila tygra, raději kdo ví, co se teď stane.
V duchu jsem se modlila, když předemě skočila ta koželužnická prodavačka. Ve tváři měla chtivý pohled, plameny jí kreslily velké kruhy pod očima. Byla jako noční strašidlo. Lekla jsem se a zaječela.
Žena se po mě znovu ohnala kusem dřeva. Uhnula jsem a nohou jsem (promiň tygře) kopla do klece, aby se zasunula za mě. Nemohla jsem jí popadnout, ruce jsem musela mít prázdné.
Znovu se po mě ohnala, ale špatným výpadem. To dřevo, po mém uhnutí, bylo napravo ode mě. Chytla jsem se ho a ženu kopla kolenem do břicha a potom ještě do hlavy, když padla pod prvním úderem na kolena. Tohle mě naučil MuriélJ. MuriélJ! Kde jsou?!
Začala ve mě vybublávat panika. Nejprve jsem v sobě musela dusit pomyšlení na Yin a teď... Nevěděla jsem, jestli mi na zlodějích nějak zvlášť záleží, ale asi jo. To bych jinak teď nedržela tygra na hrudi a nespěchala směrem za davem. Už to ani nebyl dav. Zbyli tu jen poslední ovce, které se sami zahubí svou hloupostí. Třeba jako jeden chlap, co se snažil uhasit oheň a nakonec chytl sám. Snažil se si uhasit zadek a jako pes, když chytá svůj ocas, se začal zběsile točit. Samozřejmě mu podleja noha, spadnul do ohně a vzplál celý.
Bylo to otřesné. A navíc pořád svištěli šípy. Jedna žena, co běžela vedle mě, padla na břicho a obličejem se zaryla do prošlapaného bahna od desítek nohou. V zádech měla šíp, ale né šíp z luku. Tenhle byl namířený z kuše.
Tu nemůžu být, nemůžu, musím pryč. Bežela jsem trochun oklikou, ale zato cestou bez další lidí, až k druhé bráně, ale...ozývaly se odtud strašné výkřiky a jekoty. Inu, všimla jsem si jakésy roury, taková kamenná byla, vlezla jsem do ní. Mých 160 centimetrů mi to dovolilo. Ale byl tu strašný smrad. V tunýlku byla malinká strouha, taková nažloutlá a hrozně páchla. Zacpala jsem si nos a dýchala jen pusou. Chudát tygr, musela se mu točit hlava.
Lezla jsem směrem za světlem. Jednu dobu byla strašná tma, zrovna, když jsem na něčem málem uklouzla. A strašně to smrdělo, tak jsem to raději dál nezkoumala. (nenapadlo mě, že se nacházím v městské stoce!)
Narazila jsem cestou na další stroužky, ale já šla rovně. Rovně za nosem (což je blbost, měla jsem ho zacpaný, ale ten smrad byl cítit i tak, pravda). Vylezla jsem ven, ale hned znovu zalezla a přitiskla jsem se k tunelu. Byli tam ti vojáci. Ti zeleno-stříbrní, ti co mi už jednou zničili život. A teď to udělali podruhé!! Byla jsem prokletá? Co je za mnou vedlo? Nebo je to jen špatná náhoda? Blbej žert?
Vyběhla jsem a sprintovala před pláň do lesa. Byla jsem rychlejší, než tenkrát. I voják by mi nestačil. Konečně jsem doběhla naokraj lesa-spásy, když jsem uslyšela jekot.
,,Yan, Yan!! Počkej!"byl to hlas Muriéla. Bojoval holí s dvěma vojákama. Položila jsem klec s tygrem. Otevřela ji a tygra z ní vysypala.
,,Zmiz!"zašeptala jsem a odběhla s tasenýma dýkama na pomoc Muriélovi J. Celým tělem se rozléval adrenalin, v hlavě bylo až zvláštním způsobem vymeteno. Myslela jsem jen na to, že jsem chladnokrevný zabiják! A musím dostat MuriélaJ pryč! Já malá holka, jak směšné.
Ocitla jsem se u prvního vojáka, než stačil něco podniknout, moje noha vystřelila vysoko, hodně vysoko, jak jen to šlo a udeřila jej do bránice, tam to může pěkně nepříjemě vyrazit dech. Dopadla jsem na zem, stále s nataženou nohou a ve dřepu se otočila dokolečka, takže voják padnul k zemi jako šlupka. Podrazila jsem mu účinným způsobem nohy a na to, když ležel na zemi, jedinou přesnou ranou do srdce, byl mrtev. Druhého MJ odrazil holí na další příchozí.
,,Zmizíme!"zachropěla jsem, stahoval se mi žaludek. Táhla jsem ho za sebou až k lesu. Vlastně mě nakonec předhonil, když odhodil hůl dokud, dokud nepadl na zem. Nějaká silueta stála v lese a z MJ trčel šíp. Napřáhla jsem se a obě dýky po něm hodila. Ozvalo se zadunění, jak tělo padlo na zem. Okamžitě se dosud zelená tráva zbarvila do hněda. Přiskočila jsem k Juniorovi když jsem si všimla, že jsem sejmula lukostřelce. Beželi za námi další vojáci a toulec byl plný šípů.
Převalila jsem tělo, jen tělo (hlava byla přišpendlena dýkama k zemi) a uchopila luk. Vzala jeden šíp a zabila vojáka přesnou ranou mezi oči. A další šíp a dalšího vojáka. A další taky neminul.
Celkem mě to i "bavilo". Padali jako hrušky..., dokud nebyli vedle mě dva, kteří obešli mé zorné pole. Tentokrát jsem vytáhla dva šípy a luk přvrátila na vodorovnou polohu.
MJ byl téměř v pořádku. Měl šíp zabodlý v ruce, ale starosti mi dělali vojáci. Bylo jich jako klíšťat ve vysoké trávě a šípů už celkem málo. A takhle můžu odolávat, dokud se neprobere, nebo chraň bůh, dokud mi nedojdou šípy.
Vystřelila jsem. Celkem jsem jednoho zabila, druhého jen odzbrojila. Prostřelila jsem mu dlaň, ve které držel meč. Nestihla bych znovu nabít, atak jsem ho vší silou přetáhla lukem. Trochu napraskl, ale to vojákova lebka asi taky. (culím se nad svou chytrostí. "chytrostí")
MJ se pohnul. Chytil se rukou za hlavu a pomalu se vracel k sobě. Zrovna na ten okamžik, co jsem věnovala jeho stavu, se ke mě nebezpečně přiblížilo asi osm chlapů a obklíčilo mě. Rychle jsem se vzchopila, vzala tři šípy (maximum co jsem stihla sebrat) a mířila přerývaně na každého z nich.
,,Vypadněte, zrůdy!"
,,Ne menší, než ty, princezničko."zasmál se jeden z nich a udělal krok. Zastřelila jsem ho a znovu vložila můj předposlední šíp na tětivu. Trochu jsem je zastrašila. Napadlo mě, že mám vlastně navrch. Jich je osm-sedm a já jsem jedna oběť. Ale já je můžu zabít a nikdo z nich to dobrovolně chtít nebude, takže...
Zastřelila jsem nejbližšího a znovu nabila.
,,Vypadněte!"zařvala jsem a měřila si své šance. Dýky, co byly v hlavě, byly jen kousek ode mne. Vojáci se po sobě dívali...měli mě za psychopata...což bylo dobře.
Zastřelila jsem dalšího a kotoulem vytáhla dýky. Sekla jsem jednoho muže do stehna a pak ho dorazila. Nakonec jsem v zápalu boje kopla do hlavy, která zaměstnala jednoho vojáka natolik, že děsem omdlel. Zhroutil se. A já málem taky.
Měla jsem je v hrsti. Než přišli další. Byla to má smrt. Vlastně naše. Muriel se už konečně napřímil. Měl zraněnou levačku, pravačkou tasil nůž. A potom...potom z křoví vyskočila celkem velká kočka, bíla a s pruhama a zmasakrovala během chvíle všechny vojáky.
S MJ jsme nekoukali na celou show, vzali jsem nohy na ramena a celkem rychle jsem odtamtud zmizeli. Když jsme doběhli k hradu, civěli jsme na doutnající zbytky. Muriel jen stál s vytřeštěnýma očima a potom se rozeběhl k postavě, co ležela zhroucená na zemi.
,,To...to ne!"zasténala jsem a padla na kolena-jenž sama vypověděla službu. Začaly se mi drát slzy z očí...MuriélJ si kleknul vedle postavy. Ani jsem si nevšimla, že potom přišel znovu ke mě a pomohl mi se postavit.
,,Mama Fortuna je musela zavést sem. Myslím, myslím.."plakal. Stejně jako já. Stulila jsem se mu na hruď. Objala jeho tělo a začala ho rdousit.
,,Proč? Proč znovu?"MJ mě od sebe odtáhnul a podíval se mi do očí. Celý se třásl. Nakonec z mého pravého ramena sundal zraněnou ruku.
,,Z-znovu?"chtěla jsem se k němu znovu přitulit. Byl to takový krásný pocit...se k někomu přitulit. Ale on mi jej nechtěl dopřát.
,,Ty-ty už jsi jim jednou utekla?"zeptal se a všechna ta jeho...něha byla ta tam. Brutálně mi zmáčknul rameno. Zaryl mi do kůže bundy (která se nijak nepoškodila) nehty a mě se proud slz zdvojnásobil. Nechtěla jsem mu to říkat.
,,Takže ty-ty jsi je sem přivedla!"řekla a strhnul mě na zem a začal do mě bušit. Nevím co zamýšlel, ale chytil mi ruce a nohy mi přišpendlil svými. Snažila jsem se jakkoliv vykroutit, strašně jsem ječela, dokud jsem si nevšimla jeho úsměvu.
,,Tys je zabila!"zasmál se děsivým smíchem. Začala jsem vzlykat.
,,Já ne!"řekla jsem mu pravdu.
,,Zabiju tě ty.."chtěl mě zardousit vlastníma rukama. Tlačil mi je velkou silou na hrdlo. Nemohla jsem dýchat. Začala jsem rudnou a jaksi se mi nafukovala hlava. Aspoň mi to tak přišlo. Ústa se mi začala plnit slinami.
,,Co jsme ti udělali co?!"začal na mě plivat a drtil mi krk. Snažila jsem se si ruce udržet dál od hrdla, ale Muriél měl více síly. Cítila jsem ve své hlavě vysoký tlak, zachvíli mi musí bouchnout. Chtěla jsem mu zasadit hlavičku, ale uhnul, tak jsem se vytasila se svou improvizací. Plivla jsem mu všechny ty sliny, co se mi naschromáždily v ústech, do tváře a zasáhla tak oči. Připadala jsem si jako lama, tyhle zvířata taky plivou ne? Povolil sevřetí, teď jsem mu vykroutila ruce a udeřila do prsou. Trochu se nadzvedl, ale snažil se mě chytit a proto mi začal rukama zběsile šmatat přes obličej a štípal mě na tvář.
Zaťala jsem pěst a udeřila ho do ruky, kde měl pořád zabodnutý šíp. Vyjekl a vytryskly mu slzy. Chytila jsem šíp a tahala za něj směrem dozadu, tak abych na ruku vyvinula tlak, který jeho měkká povaha nevydrží. Sesypal se a svíjel se podemnou a prosil, škemral ať ho nechám. Ale mohla jsem? Byl by schpen mě pořád ještě zabít?
,,Proč si myslíš, že vás chci zabít? Nechci! Vždyť jsem tě zachránila!"vzlykla jsem a znovu jsem mu zatlačila na ránu. Nehorázně mě naštval! Měla jsem ho v hrsti...bylo na mne, co s ním udělám...
P.A. Mám ho nechat uklidnit, nebo chcete ekšn 6. kapitolku? Jinak myslím, že příběh natáhnu tak do 15 kapitol max...aspoň zatim to tak vypadá ;)
Writergirl ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuki-chan yuki-chan | 27. května 2012 v 15:17 | Reagovat

O_O tak to je FAKT HUSTY jani honem dalsi dil :D

2 chuckyna chuckyna | Web | 28. května 2012 v 12:30 | Reagovat

Mazeeeec.. ty jo, ten Muriel je blbec, že to takhle řeší, vždyť už je to let, co jim utekla :)
No nevim, udělej ekšn, i když z toho budu na mrtvici :D

3 Writergirl Writergirl | Web | 28. května 2012 v 15:43 | Reagovat

[2]: To doufám ne :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck