4. Kapitola - Celá :DD

23. května 2012 v 21:23 | Writergirl |  Povídka: Dívka s tygrem
Omlouvám se nějak se mi to fiklo :-/

4. Kapitola
Prokletí
Ve městě bylo rušno. Velké zástupy lidí, byli jako ryby v potoce. Bylo jich strašně moc a kdybych se mezi ně zapletla, strhli by mne sebou. Muriél si mě k sobě přitisknul a začal se drát přes hlavní tok lidí. Měla jsem výhled zatarasený z poloviny jeho tlustou paží, ale povedlo se mi ukořistit jeden váček s pěnězi. Majitelka si ani nevšimla, že když se kolem ní Muriél protlačil, někdo jí z pod suknice vytáhl obnos, menší obnos.
Muriél dospěl na druhou stranu, nyní jsme byli u tržiště. Lidí bylo kolem stále stejně mnoho, ale tím líp pro naše účely. Laškovně jsem potřásla váčkem nad svým obličejem a křenila se jako malé rozežrané díťe. Jako Yin, když se naparovala před zrcadlem v modrých šatech.
Muriél mě poplácal po rameni a otevřel si váček s pěnězi. Pak se ohlédl kolem. V jeho očích se najednou zablesklo. Jeho pohled utkvěl za mými zády.
Otočila jsem se a spatřila stánek, kde prodávali šaty, kazajky, kalhoty. Bezmyšlenkovitě jsem se prodrala mezi lidma, jedna tlustá bábrle mě málem zašlápla, až ke stánku. Pořád jsem jako omámená civěla, s pootevřenou pusou, což vypadalo víc jak uboze, na krásné lovecké (?!) šaty. Byly černé...a krásné a velice promyšleně vybavené. Ani jsem si nevšimla, že za mnou stojí Muriél.
,,Líbí co?"
,,Jó, jsou úplně nejpulčejší!"chtěla jsem tím vyjádřit, že by se mi hodily. Jo hodily!! Ja je chci! Potahala jsem za Muriélův rukáv a udělala "smutné oči" jako mají králíci, nebo taky koně, ale ti mají smutné oči v kuse.
K mé radosti Muriél na dřevěný pult vyhodil váček, z něhož se vysypaly mince. Tenhle trik jsem taky ovládala, jak říkal Muriél, nahodí to vážené charisma. Působilo to potom, že ty peníze opravdu vlastní, že má na takový obnos právo. Přitom jsme byli jen banda loupeživých lupičů. Ale jinak celkem poctivých lidí.
,,Jakou velikost?"zeptal se chlapík za pultem, když uslyšel zvonění mincí. Muriél zakroutil hlavou na důkaz, že šaty pro něj nejsou a postrčil mě kupředu, málem jsem se rozplácla o pult. Vrhla jsem po něm odstupný pohled, ale potom se soustředila na toho chlápka.
,,Jakou velikost pro dámu?" zeptal se znovu a já si uvědomila, že se stydím. Dáma, tak mi nikdo nikdy neřekl, vlastně ani Muriél J ne, vlastně se od něj držím dál, jelikož je na mě moc starý! Ale pěkný byl na mě akorát. Zazubila jsem se.
Pohledem jsem přejela okolí, když jsem vstupovala za chlapíkem do stanu, kde měl kusy oblečení a zkoušírnu. Nikdy jsem nakupovat nebyla...dostala jsem staré věci po Nathal, ale ona byla mnohem...vyšší než já. Všechno mám srolované a podobně překroucené, zaohýbané.
Všimla jsem si MuriélaJ jak sehrál scénu, kdy do jednoho člověka vrazí a začne se s ním hádat. Dlouho jsem na něj zírala. Byl skvělým hercem...opravdu mu to všichni snědli i s podnosem. A mezitím Mama Fortuna mohla jen tak projít kolem..no a krást. Ale co mám jiného dělat? Vím že se za to zabíjí, sekají ruce nebo nechávají prsty sežrat tygrama za živa. Ostatně...takhle by mě sežralo nějaké zvíře jako mršinu. Otřepala jsem se. Jak to vypadá, tak není možnost, kdy by mě a Yin nešlo o kejhák. Což je ubohý a politování hodné!
Chlapík mě přimáčknul k dřevěnému kůlu, na kterém byla vyryty malé ornamenty.
,,Hmm...kolik ti je let maličká?"zeptal se mě. Byl takový vychrtlý a jako svlečená kůže hada. Takový vyfouklý...jako kůra stromu, strašne vrásčitý a hrozně smrděl.
,,Pat, patnáct."řekla jsem po hlasitém pčiknutí. To jak "voněl" mě štípalo a lechtalo v nosních dírkách...a znovu jsem na toho chlápka vyprskla svý slyny. Holt, neměl tak smrdět.
,,Sakra!"odtáhnul se ode mě. Já byla celá zarudlá a myslela jsem, že se ukýchám!
,,Máš 160 centimetrů, celkem málo na tvůj věk, maličká."zamračila jsem se na něj.
,,Jsem malá, ale nebezpečná!"a na důkaz jsem založila ruce v bok.
,,V tom případě ti otec zakoupil to nejlepší vybavení pro to se nebezpečnou státi, maličká."naklonil se ke mě, aby se na mě kouknul. Myslela jsem, že pod jeho dechem padnu. Slyšela jsem od Mamy Fortuny plno pohádek o dracích a jejich...dechu. Odteď to bude Drak!
Drak nachvíli opustil předsíňku stanu a mezitím jsem mohla Muriélovi naznačit rukou před nosem, jak moc je ten chlap cítit. Sám pokýval, že to taky cítí, ale že se mám držet na pozoru. Jsme tu pracovně, ne pro zábavu králíkům!
Drak donesl černý oblek, jakmile jsem viděla dlouhé nohavice, bylo mi jasné, že rolování a zaohrnování se nezbavím! Šla jsem do kouta a zahrnula za sebou závěs, totiž zahrnul mi ho Muriél, já za něj jen škubala, byla jsem mrně. Což není fér!
Ty šaty byly boží!
Skládaly se z košile (ta mi byla akorát), s ní jsem měla problé ji zašněrovat, ale povedlo se.
Možná to byl svetr, nevím, holt další vrstva, která mi vycpávala paže a záda, mohla tak zeslabovat pády, údery, bylo mi i teplo!
Pak přišla kožená bundička. Ta byla s krátkými rukávy, s ramením pancířkem a prsním plátem, který se používal při lukostřelbě. Aspoň myslím. Byly na ní i otvory pro nože a dýky. Hned jsem si sem uložila párek svých zbraní, co nosím stále sebou.
S kalhotama jsem nakonec problém neměla. Ty nohavice se totiž daly povysadit, takže jsem z nich udělala šortky. Byla tam i šňůrka pro zavázání.
Opasek a meč jsem si nevzala, ale určitě by se k tomu náramě hodil. Už aspoň vím, jak se Yin cítila před tím kusem zrcadla, co jsme v jeskyni kdysi měly. Všechno jsme přestěhovaly do hradu. Bylo to tam lepší a víc světla tam proudilo. Pak jsem aspoň nevypadaly jako krtci.
Chtěla jsem si nazout vysoké boty, ale když jsem se zohla, spadla mi přes hlavu kapuce, černá kožená kapuce, pěkně velká a hluboká.
,,Skvělý!"zajásala jsem plně oblečená a svedla boj se závěsem. Nakonec mi ho Drak odhrnul.
,,Páni!" vydechl s Murielem naráz obdivem.
,,I když, podívej!"řekl a podal mi nějakou tyčku, hůlku, tužku? Nevím.
,,Zamotej si ji do vlasů."učinila jsem. Měla jsem dlouhatánské vlasy, tak je namotat na to dřívko nebylo těžké.
,,Teď je to dokonalé." řekl a předal mi nějaký obraz. Byl orámovaný dokola stříbrným rámem. Podívala jsem se na obrázek.
Byla tam nádherná holka. Tmavě hnědé oči na mě měla upřené a černé vlasy stažené hůlkou. Vypadala fakt skvěle.
,,Kdo to je?"zeptala jsem se a naklonila obraz. Ta dívka najednou vyjela z obrazu a už tam nebyla.
,,Panebože!"zaječela jsem a civěla na sebe křečovitě do zrcadla (jsem fakt chytrá!). To jsem já?!
Muriél mě musel vyvléct za ruku. Byla jsem moc udivená svým vzhledem. Vlastně jsem až doteď nevěděla jak vypadám. A to byla celkem chyba. Možná...bych se mohla MuriéloviJ líbit pořád?! Hmm...z myšlenek mě ale vytrhlo zavrčení. Nadskočila jsem a otočila se na patě za zvukem. Pod míma nohama byla klec. Klec s tygřátkem. Bylo sladké. A smutné.
Podívala jsem se na stánek, u kterého leželo. Byly na něm vystaveny kůže. Koželužnictví. Koukla jsem se na toho tygra. Byl sněhově bílý. Takového prý vidíte jednou za život. A pak mě něco napadlo.
,,Kolik za něj?"řekla jsem pyšným tónem. Jako nějaká ta slepička ze dvorů těch tlustých knížat.
,,Ten není na prodej. Ale můžete si, madam, pronajmout tu kožešinu. Za měsíc bude o rok starší, to vyroste dvojnásobek." usmála se. Já se zhrozila.
Pohlédla jsem na tygra. Byl malinký, jako takové větší koťátko. Kožíšek měl opravdu pěkný, ale jeho modré oči byly kouzelné. Už vím proč je nedokážu zahubit. Protože všechyn zvířata mají stejný pohled v očích, jako má matka, když mě nechala za kamenem. Stejný výraz ve tváři, který matce zůstal na mrtvém obličeji. Zalila mě lítost.
,,Ne děkuji." slyšela jsem se odmítnout nabídku. Přiměla nohy k odchodu. Pořád jsem se dívala do očí. Do těch pronikavých očí stejné barvy, jako měla matka, jako má Yin, jakou mají teď už Yininy šaty.
,,Ty spratku jeden!"zaječela nějaká tlustá (nedivte se. Všichni jsou tlustí! Jí se všechno co se dá. Kromě mě. Já si svou postavu udržuju, abych dokázala přežít. Sice oni mají tukové zásoby, ale jsou tak kulatí a nemotorní, jak teď dokázala tahleta slepice.)
,,Ó parón madam."řekla jsem a naštvaně ji obešla. Najednou...úplně se mi to spomalilo, jako kdyby někdo stopnul čas, se do té ženské zabodl plápolající šíp. Vyjekla jsem. Protože na tom místě jsem až do teď stála já!!
Od ženy chytly její šaty a od ní (proč musela padnou zrovna do sena vedle stánku s koňmi?!) chytlo seno. Vzňal se obrovský požár. A já tam stála přimrazená, protože se mi před očima promítala minulost.
,,Yin!"vzlykla jsem instinktivně. Otočila jsem se a zrovna mi kolem pasu prolétl daší šíp. A létali dalši a další. Celá třnice se vzňala a poddala nadvládě plamených králů ohně. Začala jsem ustupovat, nakonec zaběhla k jednomu rohu. U něj byla káď s vodou. Bezmyšlenkovitě jsem do ní kopla a voda se vylila. Teď mi došlo, že jsem mohla uhasit oheň. Zachytila jsem káď, ale bylo pozdě. Obsah byl na zemi.
Ležela jsem přitisknutá pod kádí. Asi šestkrát o ní zaduněl šíp. Šestkrát jsem mohla umřít, kdybych pod kádí nebyla. Zmítala jsem se v naprosté agonii. Ten řev lidí, kteří se nedokázali dostat z hradeb. Počkat? Vylezla jsem z pod kádě. Za mnou byla brána, ale byla zavřená. To bylo...znamenalo to...! Proboha! Zanmenalo to, že tohle město mělo být stejně jako moje vesnice vypáleno. Zničeno.
,,Muriéli!"ječela jsem a pobýhala po tržnici-hranici. Plno lidí mnou smýkalo sem a tam. Bylo tu mnoho lidí stále naživu. Ale panika nás všechny nakonec zabije. Šípy stále létaly, ale už ne ohnivé. Nebylo třeba. Jeden chlap mě odhodil mohutnou tlapou z davu a já přistála v hořícím seně. Začla jsem ječet a vylezla jsem. Ale nové oblečení nechytlo, kromě mích valsů. Okamžitě jsem si oheň uhasila. Fuj jak mi teď ale smrděly vlasy.
Znovu jsm vyběhla, ale zase mě někdo, tentokrát žena, strhla sebou, když zakopla, a já jsem jí byla zalehnuta. Mnoho lidí o ní taky zakoplo a padali na ni. Mě málem udusili! Té ženě zlomili vaz, ale o to se nikdo nezajímal. Pud sebezáchovy všechyn hnal k neuvěřitelné panické šílenosti! A pak...když jsem s vysoukala z pod mrtvé ženy (byla těhotná! Těhotná! Měla velké bříško, ne jako jídlem, ale dítětem. Mohla mít tak poslední měsíc.) Ukápla mi slza...přesně ve chvíli, kdy jsem si všimla tý klece. S tím tygrem. Pak už jsem nemusela ani přemýšlet o svých činech. Bylo mi jasné co udělám.
Nenechám ty oči znovu vyhasnout. Nenechám na tom obličeji (jo je to zvíře, ale já je neberu jako zvířata. Beru je jako nás rovné!) ztvrdnout ten lítostivý a bolestný výraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Unique C Unique C | Web | 24. května 2012 v 16:23 | Reagovat

Nádherný díl...

2 chuckyna chuckyna | Web | 24. května 2012 v 23:21 | Reagovat

parádní díl :) A konečně má toho tygra :))

3 Writergirl Writergirl | Web | 25. května 2012 v 6:22 | Reagovat

[2]: Ještě ho nemá :DDD

4 yuki-chan yuki-chan | 25. května 2012 v 15:44 | Reagovat

je to krasny :-) už si uvažovala že začneš psat povidky-jednorazovky na přani 8-) ?

5 Writergirl Writergirl | Web | 25. května 2012 v 16:35 | Reagovat

[4]: Když ja se se všim moc dřu :DD nevim jestli bych to dala :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck