1. Kapitola

20. května 2012 v 14:31 | Writergirl |  Povídka: Dívka s tygrem
1. Kapitola
Před osmi-devíti lety
Byla sobota. Vím to, protože to byla poslední sobota, kterou pamatuji. Neumím počítat dny v týdnu, jenom si pamatuju jejich názvy. Ale tahle sobota mi zůstane vryta mezi mé myšlenky. Místo toho, aby se usadila do kouta a nechala se zanést prachem a pavučinami, pořád mě každou noc děsí!
Protože byla sobota, pomáhala jsem matce na rýžovém poli. Myslím že mi mohlo být tak děvet-osm?! Matka na sobě měla modré šaty, vidím je velice zostra, pěkné tyrkysové, dokonce ještě nebyly špinavé. Dostala je od otce, protože měla narozeniny. Ve stejný den jako já. Možná proto si na tuto sobotu tak dobře vzpomínám. A zatím co ona dostala šaty, já nedostala nic, protože jsem se s otcem ještě ten den neviděla.
Ani už neví jak se matka jmenovala, všechno je to zastřené, ale hodlám si myslet, že byla Yao. Bylo by to logické, vzhledem k tomu že já jsem Yao Yan a moje sestra je Yao Yin.
Vedle Yao s tím placatým (pro mě směšným) kloboučkem si hrála v trávě Yin. Byla bosa stejně jako my všichni...všude kolem byla voda a nestálo za to si boty promočit, i když by se rychle usušily.
Já jsem matce pomáhala sbírat rýži. Nikdy mě to nebavilo, takže většinu času jsem provokovala Yin, nebo obhlížela košíky jiných žen, co byly na poli s námy.
Bylo už kolem třetí hodiny odpolední...možná víc, možná míň. Ženy se s dětmi začaly rozcházet zpět do vesnice, která byla v údolí pod poli.
Sedla jsem si vedle Yin a žmoulala v ústech jeden trs trávy, co jsem z nudy utrhla. Dívala jsem se na krásný horizont. Všude byla zelená tráva a stromy. Dole pod poli byly domy z bambusů a jiných druhů dřeva a slámy. A potom jeden domek začal hořet.
Vzplál náhle, opravdu rychle. A protože bylo sucho, oheň přeskočil na druhý, vedlejší dům. Z něho vyběhla žena v červeném hábitu, celá zabalená v plamenech. O ní se zapálila další chatrč...a potom jsem uviděla zástup vojáků. Nikdy před tím jsem je neviděla. Měli na sobě lesknoucí se brnění, takové zeleno stříbrné. Ale potom můj obdiv vystřídal hněv. V rukách třímali místo mečů pochodně a zapalovali dům po domu.
,,Mami!"zakřičela jsem a rychle jsem se za ní rozeběhla. Jak jsem dupalala po poli, odstřikovala kolem mě voda. Matka mě chytla za ruku a plácla mě pořádně po zadku.
,,To se dělá?!"zakřičela na mě a zvedla svůj koš plný rýže.
,,Mami,"zatahala jsem ji za šaty a ukázala na vesnici. Zvedal se obrovský dým. Celá vesnice, včetně našeho skrovného domečku byla v plamenech. Mnoho lidí se snažilo uhasit jak svůj příbytek, tak sebe sama. A ti vojáci teď sesedali z koní a tasili meče.
Bylo to poprvé, co jsem viděla někoho zabít člověka. Jeden voják pozvedl meč a jedné plačící ženě, co pod ním klečela s malým miminem v náruči, usekl hlavu. Potom vyndal z opasku dýku a zabodl ji do mimina, které v zápětí zavalilo matčino bezhlavé tělo. Chtělo se mi zvracet...takový masakr.
A potom někteří vojáci, co stále seděli na koních, vyjeli vstříc nám. Hnali se jako zběsilí, po serpentínové vydupané pěšince a cestou vraždili ostatní vesničany. Všichni kdo byli s námi na poli začali utíkat. Rýži nechali rýží a utíkali směrem do kopce, do bambusového lesíka.
Slyšela jsem výkřiky, pláč a do očí mě štípal kouř z vypálené vesnice.
Matka mě začala tahat za ruku a společně jsme běžely do kopce so lesa...za ostatními ženami s dětmi. Nesla Yin v náručí a mě za sebou smýkala. Hrozně mě bolela ruka. Cítila jsem jak se mi od sebe oddalují kosti, byla jsem moc pomalá a měla krátné nožky. Jednou jsem zakopla a spadla obličejem do vody mezi rýži. Matka mě ještě tak metr smýkala po zemi než mě zvedla a utíkaly jsme dál. Jenže to už se za námy nesly zvuky kopyt a odfrkování koní. A pokřiky vojáků, které nenávidím do morku kostí!
Konečně jsme byly u lesa, chtěla jsem běžet dál, ale matka mnou znovu smýkla a zastavila mě.
,,Zlato, vezmi Yin sebou a schovejte se v lese v tátově chajdě. Víš kde je?" přikývla jsem, nevěda, že se loučíme.
,,Tady máš nůž a tady něco na zahřátí."vtiskla mi do dlaní svou žlutou šálu a nůž, kterým si pomáhala při sběru rýže.
,,Nezapomeň. Máš teď zotpovědnost za sestru! Musíš se teď chovat jako já. Budeš jako její máma jasné?"řekla se slzama v očich a otočila se. Vojáci se zabavili u jiné skupinky žen, měly jsme tak více času.
,,Jsi moje šikulka. Všechno zvládneš, když budeš věřit!! Sbohem a nevracej se sem."řekla a políbila nás obě na čelo. Potom nás schovala za veliký kámen...táhnul se až k lesu a postrčila mě směrem k bambusovým stromům. Já jsem ale stála. Chtěla jsem se jí zeptat na tolik věcí. Proč brečí, co se děje, proč to ti vojáci dělají, když nás mají chránit?
Matka ale odběhla. Jak se otočila, vypadl jí z šatů přívěsek. Teď už je mi známo, že je to ying a yang. Černý pulec a Bílý pulec v kolečku. Žena a muž. Chňapla jsem po tom, zvedla sestru a běžela skrčená podél kamene. Potom jsem ale dostala tušení, že matku už nikdy neuvidím a otce taktéž! Otočila jsem se ve chvíli, kdy jeden voják vyjel proti ní, chtěla oběhnout kámen a běžet do vesnice za otcem, který pracoval na jiném poli (odhaduji). S výkřikem, s kterým se budím z noční můry do tmy, zaječela a rukama si zastřela obličej, když jí voják sekl po hlavě. Padla na zem a modré šaty se skropily krví. Voják sesedl z koně a znovu po ní ťal, protože se stále snažila plazit. Zabodl jí meč do zad a nechal ho tam. Pak se otočil a všimnul si mě. Já jsem na to zatajila dech a rychle klopýtala do lesa. Rozběhl se za mnou.
Věděla jsem, kde má otec loveckou chaloupku. Práce obou rodičů nás neuživila a proto ještě chodil lovit zvěř. Učil mě střílet z luku, ale já se radši byla s klacíkem s klukama z vesnice. Jsou taky mrtví? A co otec? Vybavila se mi matčina slova. Jsem teď Yinina matka. Všechno musím zvládnout. Ale stejně se vrátím!
Jenže ten voják byl rychlejší než malá holka táhnoucí mimino co neumělo běhat. Znovu jsem zakopla. Yin ani nedutala, jen těkala očima a chtěla začít brečet, už pozvolna natahovala. Překulila jsem se sní mezi kameny, do křoví. Větvičky mi rozškrábaly kůži do malých škrábanců, ze kterých trochu tekla krev. Voják se otočil na místě, asi deset kroků od našeho úkrytu. Už by odešel kdyby Yin nezpustila histerický pláč. Stiskla jsem jí ústa aby zmlkla, ale čím víc jsem jí tlačila na ústa, tím víc se snažila křičet. Všechny ty události, matčina smrt a to všechno ve mě vyvolalo brutalitu a já začala sestru rdousit. Tlačila jsem ji na rty, až jsem cítila její přední zuby. Docela jsem tomu vojákovi vděčná, protože mě z ní stáhnul, chytil za tuniku a vytáhl z keře. Yin plakala a chytila se za pusu. Tekla jí z ní krev. Pak se znovu rozbrečela, ale protože jsem jí s tou pusou něco udělala, zmlkla. Myslím, že jsem jí nějak pochroumala kost, bolelo jí to, a tak byla zticha. Ale to mě v tu chvíli nezajímalo. Uchopila jsem nůž a začala se jím ohánět ve chvíli, kdy si mě natočil k obličeji.
Bylo to štěstí, že jsem mu tím nožem sekla po krku a on mě pustil. Pak jsem jen udělala tu věc, co on matce. Zabodla nůž do hrudi. Pak od něho odskočila a dívala se, jak jeho tělo chabne. Na rukou mi ulpěla krev, jak sestřina, tak teď i jeho. Z toho krku. Měl vytřeštěné oči a z otevřené pusy mu stékala krev. Vytáhla jsem nůž a pokropila mě sprška červené tekutiny. Ani jsem si neuvědomovala, že jsem ho zabila.
Běžela jsem za Yin, chytla jí kolem pasu a znovu běžela hloub do lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Unique C Unique C | Web | 20. května 2012 v 15:32 | Reagovat

WOOOOUU!!! Máš hezčí styl psaní než já. Mě se často opakuje JSEM BYLA,....PAK JSEM UDĚLALA... ale ty tam dáváš ještě popis...takový ten popis věcí okolo, včetně té krve. A na začátku, jak to popisuješ bomba!!
A jak jsi psala s tim přívěskem ying a yang, už asi vím, že ten tygr bude bílý? :D Jako Ying yang? :D NE ? Nebo jo? :D :D :D

2 Unique C Unique C | Web | 20. května 2012 v 15:33 | Reagovat

PS: Teď je ten design totálně libově nabroušenýýýýý!!!!!!! O_O O_O O_O :D Fakt luxus!!

3 Unique C Unique C | Web | 20. května 2012 v 15:33 | Reagovat

[2]: jen o 50pix zmenši záhlaví :D ...ale to už není nutné...je to fakt luxus!!!

4 Eámanë Eámanë | Web | 20. května 2012 v 16:28 | Reagovat

Ty jsi změnila design viď? Je moc pěkný moc se ti povedl. A kapitolka super!

5 chuckyna chuckyna | Web | 20. května 2012 v 16:40 | Reagovat

Design je boží!!!
A kapitola taktéž :) Hrozně se mi líbí prostředí, kde se to odehrává, i když teď to byl docela masakr no :D Tak jsem zvědavá, jak to bude dál :))

6 Bella Bella | Web | 22. května 2012 v 19:34 | Reagovat

Páni, chudinka Yao Yan. Taková malá holčička a už musela bojovat. Kapitolka moc podařená!

7 yuki-chan yuki-chan | 23. května 2012 v 17:26 | Reagovat

jo tak klobouk dolu myslela sem ze to bude blbost ......jak vidim ses se spletla :-P no co se stane je to moc SUPER :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck