Květen 2012

Růže

27. května 2012 v 11:05 | Writergirl |  Citáty
Nezlob se na růži, že má trny. Buď rád, že ten trnitý keř má růže.

5. Kapitola

27. května 2012 v 10:46 | Writergirl |  Povídka: Dívka s tygrem
5. Kapitola
Stále živé
Nějak jsem se přes ten proud lidí, teď už se podstatně zmenšil, ale zůžili cestu plameny, dostala k tygrovi. Čapla jsem klec a chtěla se nechat strhnout davem, který někam proudil. Musel tu být jiný východ, než brána zavřená z venku. Otočila jsem se směrem, kde proudil zástup, když mě někdo udeřil do břicha.
Skoro mi podlomil nohy, ale nakonec jsem se jenom zakymácela a položila tygra, raději kdo ví, co se teď stane.
V duchu jsem se modlila, když předemě skočila ta koželužnická prodavačka. Ve tváři měla chtivý pohled, plameny jí kreslily velké kruhy pod očima. Byla jako noční strašidlo. Lekla jsem se a zaječela.
Žena se po mě znovu ohnala kusem dřeva. Uhnula jsem a nohou jsem (promiň tygře) kopla do klece, aby se zasunula za mě. Nemohla jsem jí popadnout, ruce jsem musela mít prázdné.
Znovu se po mě ohnala, ale špatným výpadem. To dřevo, po mém uhnutí, bylo napravo ode mě. Chytla jsem se ho a ženu kopla kolenem do břicha a potom ještě do hlavy, když padla pod prvním úderem na kolena. Tohle mě naučil MuriélJ. MuriélJ! Kde jsou?!
Začala ve mě vybublávat panika. Nejprve jsem v sobě musela dusit pomyšlení na Yin a teď... Nevěděla jsem, jestli mi na zlodějích nějak zvlášť záleží, ale asi jo. To bych jinak teď nedržela tygra na hrudi a nespěchala směrem za davem. Už to ani nebyl dav. Zbyli tu jen poslední ovce, které se sami zahubí svou hloupostí. Třeba jako jeden chlap, co se snažil uhasit oheň a nakonec chytl sám. Snažil se si uhasit zadek a jako pes, když chytá svůj ocas, se začal zběsile točit. Samozřejmě mu podleja noha, spadnul do ohně a vzplál celý.
Bylo to otřesné. A navíc pořád svištěli šípy. Jedna žena, co běžela vedle mě, padla na břicho a obličejem se zaryla do prošlapaného bahna od desítek nohou. V zádech měla šíp, ale né šíp z luku. Tenhle byl namířený z kuše.
Tu nemůžu být, nemůžu, musím pryč. Bežela jsem trochun oklikou, ale zato cestou bez další lidí, až k druhé bráně, ale...ozývaly se odtud strašné výkřiky a jekoty. Inu, všimla jsem si jakésy roury, taková kamenná byla, vlezla jsem do ní. Mých 160 centimetrů mi to dovolilo. Ale byl tu strašný smrad. V tunýlku byla malinká strouha, taková nažloutlá a hrozně páchla. Zacpala jsem si nos a dýchala jen pusou. Chudát tygr, musela se mu točit hlava.
Lezla jsem směrem za světlem. Jednu dobu byla strašná tma, zrovna, když jsem na něčem málem uklouzla. A strašně to smrdělo, tak jsem to raději dál nezkoumala. (nenapadlo mě, že se nacházím v městské stoce!)
Narazila jsem cestou na další stroužky, ale já šla rovně. Rovně za nosem (což je blbost, měla jsem ho zacpaný, ale ten smrad byl cítit i tak, pravda). Vylezla jsem ven, ale hned znovu zalezla a přitiskla jsem se k tunelu. Byli tam ti vojáci. Ti zeleno-stříbrní, ti co mi už jednou zničili život. A teď to udělali podruhé!! Byla jsem prokletá? Co je za mnou vedlo? Nebo je to jen špatná náhoda? Blbej žert?
Vyběhla jsem a sprintovala před pláň do lesa. Byla jsem rychlejší, než tenkrát. I voják by mi nestačil. Konečně jsem doběhla naokraj lesa-spásy, když jsem uslyšela jekot.
,,Yan, Yan!! Počkej!"byl to hlas Muriéla. Bojoval holí s dvěma vojákama. Položila jsem klec s tygrem. Otevřela ji a tygra z ní vysypala.
,,Zmiz!"zašeptala jsem a odběhla s tasenýma dýkama na pomoc Muriélovi J. Celým tělem se rozléval adrenalin, v hlavě bylo až zvláštním způsobem vymeteno. Myslela jsem jen na to, že jsem chladnokrevný zabiják! A musím dostat MuriélaJ pryč! Já malá holka, jak směšné.
Ocitla jsem se u prvního vojáka, než stačil něco podniknout, moje noha vystřelila vysoko, hodně vysoko, jak jen to šlo a udeřila jej do bránice, tam to může pěkně nepříjemě vyrazit dech. Dopadla jsem na zem, stále s nataženou nohou a ve dřepu se otočila dokolečka, takže voják padnul k zemi jako šlupka. Podrazila jsem mu účinným způsobem nohy a na to, když ležel na zemi, jedinou přesnou ranou do srdce, byl mrtev. Druhého MJ odrazil holí na další příchozí.
,,Zmizíme!"zachropěla jsem, stahoval se mi žaludek. Táhla jsem ho za sebou až k lesu. Vlastně mě nakonec předhonil, když odhodil hůl dokud, dokud nepadl na zem. Nějaká silueta stála v lese a z MJ trčel šíp. Napřáhla jsem se a obě dýky po něm hodila. Ozvalo se zadunění, jak tělo padlo na zem. Okamžitě se dosud zelená tráva zbarvila do hněda. Přiskočila jsem k Juniorovi když jsem si všimla, že jsem sejmula lukostřelce. Beželi za námi další vojáci a toulec byl plný šípů.
Převalila jsem tělo, jen tělo (hlava byla přišpendlena dýkama k zemi) a uchopila luk. Vzala jeden šíp a zabila vojáka přesnou ranou mezi oči. A další šíp a dalšího vojáka. A další taky neminul.
Celkem mě to i "bavilo". Padali jako hrušky..., dokud nebyli vedle mě dva, kteří obešli mé zorné pole. Tentokrát jsem vytáhla dva šípy a luk přvrátila na vodorovnou polohu.
MJ byl téměř v pořádku. Měl šíp zabodlý v ruce, ale starosti mi dělali vojáci. Bylo jich jako klíšťat ve vysoké trávě a šípů už celkem málo. A takhle můžu odolávat, dokud se neprobere, nebo chraň bůh, dokud mi nedojdou šípy.
Vystřelila jsem. Celkem jsem jednoho zabila, druhého jen odzbrojila. Prostřelila jsem mu dlaň, ve které držel meč. Nestihla bych znovu nabít, atak jsem ho vší silou přetáhla lukem. Trochu napraskl, ale to vojákova lebka asi taky. (culím se nad svou chytrostí. "chytrostí")
MJ se pohnul. Chytil se rukou za hlavu a pomalu se vracel k sobě. Zrovna na ten okamžik, co jsem věnovala jeho stavu, se ke mě nebezpečně přiblížilo asi osm chlapů a obklíčilo mě. Rychle jsem se vzchopila, vzala tři šípy (maximum co jsem stihla sebrat) a mířila přerývaně na každého z nich.
,,Vypadněte, zrůdy!"
,,Ne menší, než ty, princezničko."zasmál se jeden z nich a udělal krok. Zastřelila jsem ho a znovu vložila můj předposlední šíp na tětivu. Trochu jsem je zastrašila. Napadlo mě, že mám vlastně navrch. Jich je osm-sedm a já jsem jedna oběť. Ale já je můžu zabít a nikdo z nich to dobrovolně chtít nebude, takže...
Zastřelila jsem nejbližšího a znovu nabila.
,,Vypadněte!"zařvala jsem a měřila si své šance. Dýky, co byly v hlavě, byly jen kousek ode mne. Vojáci se po sobě dívali...měli mě za psychopata...což bylo dobře.
Zastřelila jsem dalšího a kotoulem vytáhla dýky. Sekla jsem jednoho muže do stehna a pak ho dorazila. Nakonec jsem v zápalu boje kopla do hlavy, která zaměstnala jednoho vojáka natolik, že děsem omdlel. Zhroutil se. A já málem taky.
Měla jsem je v hrsti. Než přišli další. Byla to má smrt. Vlastně naše. Muriel se už konečně napřímil. Měl zraněnou levačku, pravačkou tasil nůž. A potom...potom z křoví vyskočila celkem velká kočka, bíla a s pruhama a zmasakrovala během chvíle všechny vojáky.
S MJ jsme nekoukali na celou show, vzali jsem nohy na ramena a celkem rychle jsem odtamtud zmizeli. Když jsme doběhli k hradu, civěli jsme na doutnající zbytky. Muriel jen stál s vytřeštěnýma očima a potom se rozeběhl k postavě, co ležela zhroucená na zemi.
,,To...to ne!"zasténala jsem a padla na kolena-jenž sama vypověděla službu. Začaly se mi drát slzy z očí...MuriélJ si kleknul vedle postavy. Ani jsem si nevšimla, že potom přišel znovu ke mě a pomohl mi se postavit.
,,Mama Fortuna je musela zavést sem. Myslím, myslím.."plakal. Stejně jako já. Stulila jsem se mu na hruď. Objala jeho tělo a začala ho rdousit.
,,Proč? Proč znovu?"MJ mě od sebe odtáhnul a podíval se mi do očí. Celý se třásl. Nakonec z mého pravého ramena sundal zraněnou ruku.
,,Z-znovu?"chtěla jsem se k němu znovu přitulit. Byl to takový krásný pocit...se k někomu přitulit. Ale on mi jej nechtěl dopřát.
,,Ty-ty už jsi jim jednou utekla?"zeptal se a všechna ta jeho...něha byla ta tam. Brutálně mi zmáčknul rameno. Zaryl mi do kůže bundy (která se nijak nepoškodila) nehty a mě se proud slz zdvojnásobil. Nechtěla jsem mu to říkat.
,,Takže ty-ty jsi je sem přivedla!"řekla a strhnul mě na zem a začal do mě bušit. Nevím co zamýšlel, ale chytil mi ruce a nohy mi přišpendlil svými. Snažila jsem se jakkoliv vykroutit, strašně jsem ječela, dokud jsem si nevšimla jeho úsměvu.
,,Tys je zabila!"zasmál se děsivým smíchem. Začala jsem vzlykat.
,,Já ne!"řekla jsem mu pravdu.
,,Zabiju tě ty.."chtěl mě zardousit vlastníma rukama. Tlačil mi je velkou silou na hrdlo. Nemohla jsem dýchat. Začala jsem rudnou a jaksi se mi nafukovala hlava. Aspoň mi to tak přišlo. Ústa se mi začala plnit slinami.
,,Co jsme ti udělali co?!"začal na mě plivat a drtil mi krk. Snažila jsem se si ruce udržet dál od hrdla, ale Muriél měl více síly. Cítila jsem ve své hlavě vysoký tlak, zachvíli mi musí bouchnout. Chtěla jsem mu zasadit hlavičku, ale uhnul, tak jsem se vytasila se svou improvizací. Plivla jsem mu všechny ty sliny, co se mi naschromáždily v ústech, do tváře a zasáhla tak oči. Připadala jsem si jako lama, tyhle zvířata taky plivou ne? Povolil sevřetí, teď jsem mu vykroutila ruce a udeřila do prsou. Trochu se nadzvedl, ale snažil se mě chytit a proto mi začal rukama zběsile šmatat přes obličej a štípal mě na tvář.
Zaťala jsem pěst a udeřila ho do ruky, kde měl pořád zabodnutý šíp. Vyjekl a vytryskly mu slzy. Chytila jsem šíp a tahala za něj směrem dozadu, tak abych na ruku vyvinula tlak, který jeho měkká povaha nevydrží. Sesypal se a svíjel se podemnou a prosil, škemral ať ho nechám. Ale mohla jsem? Byl by schpen mě pořád ještě zabít?
,,Proč si myslíš, že vás chci zabít? Nechci! Vždyť jsem tě zachránila!"vzlykla jsem a znovu jsem mu zatlačila na ránu. Nehorázně mě naštval! Měla jsem ho v hrsti...bylo na mne, co s ním udělám...
P.A. Mám ho nechat uklidnit, nebo chcete ekšn 6. kapitolku? Jinak myslím, že příběh natáhnu tak do 15 kapitol max...aspoň zatim to tak vypadá ;)
Writergirl ;)

Bál se reakce matky

24. května 2012 v 18:00 | Writergirl
Včera jsem viděla ve správǎch že údajný chlapec zbit kvůli cigaretě vlastně jen spadnul z patra :DD z osmeho patra do sedmeho :DD kvuli holkam...zrejme.
Bal se reakce matky a lituje sve lzi.
Tak lidi...lhani se nevyplaci ;)

Nevědomná lež

24. května 2012 v 17:49 | Writergirl |  Citáty
Říkáš, že miluješ květiny-trháš je!
Říkáš, že miluješ déšť, ale když začne pršet, utíkáš se schovat!
Říkáš, že miluješ slunce, ale utíkáš se schovat do stínu!
Už chápeš, proč se bojím dne, kdy mi řekneš "miluji tě"?



Viděla jsem ho na tomhle blogu v záhlaví: http://the-problems.blog.cz/ a hrozně se mi líbí. Má totiž absolutní pravdu :DDD

Však...byl to jen sen

24. května 2012 v 16:19 | Writergirl |  Básničky
Ona:
Myslím na tebe
O sobě pochybuji
Všimla jsem si
Jak modré je nebe...
Kdybych tak tušila...
Že do tebe se zamiluji?!

Otevřu oči
Však byl to jen sen
Hlava se mi točí
Proč to zašlo až sem?

Zavítám zpět
Po cestě minulosti
Do snu kde svět
Nemá pochybnosti
Zděšená, jestli byla to pravda nebo lež?
Snad napovídá mi smutný déšť?!

Růže pro tebe

23. května 2012 v 21:29 | Writergirl |  Básničky
Ták dlouho nebyla žádná básnička ne? :DD tady jedna je. Vymyslela jsem ji přes skype :D kamoše napadlo že mam napsat něco o kytce tak tu je to "dílo" :DD

Skládám k nohám tvým
Celý svůj malý svět
Ty však ohlédneš se za ním
A mě pak necháš odletět

Na křídlech zrady
Nadnášených láskou
Starší než všechny hrady
Již nezastřené maskou

Skládám ti k nohám
Růži červenou
Krví zbarveniu
A nabízím ukojení k tvým touhám

Kytka co zrozena
Kvůli lásce byla
Nezklamala, láska se objevila
A tys mě políbila..


Co říkáte??

4. Kapitola - Celá :DD

23. května 2012 v 21:23 | Writergirl |  Povídka: Dívka s tygrem
Omlouvám se nějak se mi to fiklo :-/

4. Kapitola
Prokletí
Ve městě bylo rušno. Velké zástupy lidí, byli jako ryby v potoce. Bylo jich strašně moc a kdybych se mezi ně zapletla, strhli by mne sebou. Muriél si mě k sobě přitisknul a začal se drát přes hlavní tok lidí. Měla jsem výhled zatarasený z poloviny jeho tlustou paží, ale povedlo se mi ukořistit jeden váček s pěnězi. Majitelka si ani nevšimla, že když se kolem ní Muriél protlačil, někdo jí z pod suknice vytáhl obnos, menší obnos.
Muriél dospěl na druhou stranu, nyní jsme byli u tržiště. Lidí bylo kolem stále stejně mnoho, ale tím líp pro naše účely. Laškovně jsem potřásla váčkem nad svým obličejem a křenila se jako malé rozežrané díťe. Jako Yin, když se naparovala před zrcadlem v modrých šatech.
Muriél mě poplácal po rameni a otevřel si váček s pěnězi. Pak se ohlédl kolem. V jeho očích se najednou zablesklo. Jeho pohled utkvěl za mými zády.
Otočila jsem se a spatřila stánek, kde prodávali šaty, kazajky, kalhoty. Bezmyšlenkovitě jsem se prodrala mezi lidma, jedna tlustá bábrle mě málem zašlápla, až ke stánku. Pořád jsem jako omámená civěla, s pootevřenou pusou, což vypadalo víc jak uboze, na krásné lovecké (?!) šaty. Byly černé...a krásné a velice promyšleně vybavené. Ani jsem si nevšimla, že za mnou stojí Muriél.
,,Líbí co?"
,,Jó, jsou úplně nejpulčejší!"chtěla jsem tím vyjádřit, že by se mi hodily. Jo hodily!! Ja je chci! Potahala jsem za Muriélův rukáv a udělala "smutné oči" jako mají králíci, nebo taky koně, ale ti mají smutné oči v kuse.
K mé radosti Muriél na dřevěný pult vyhodil váček, z něhož se vysypaly mince. Tenhle trik jsem taky ovládala, jak říkal Muriél, nahodí to vážené charisma. Působilo to potom, že ty peníze opravdu vlastní, že má na takový obnos právo. Přitom jsme byli jen banda loupeživých lupičů. Ale jinak celkem poctivých lidí.
,,Jakou velikost?"zeptal se chlapík za pultem, když uslyšel zvonění mincí. Muriél zakroutil hlavou na důkaz, že šaty pro něj nejsou a postrčil mě kupředu, málem jsem se rozplácla o pult. Vrhla jsem po něm odstupný pohled, ale potom se soustředila na toho chlápka.
,,Jakou velikost pro dámu?" zeptal se znovu a já si uvědomila, že se stydím. Dáma, tak mi nikdo nikdy neřekl, vlastně ani Muriél J ne, vlastně se od něj držím dál, jelikož je na mě moc starý! Ale pěkný byl na mě akorát. Zazubila jsem se.
Pohledem jsem přejela okolí, když jsem vstupovala za chlapíkem do stanu, kde měl kusy oblečení a zkoušírnu. Nikdy jsem nakupovat nebyla...dostala jsem staré věci po Nathal, ale ona byla mnohem...vyšší než já. Všechno mám srolované a podobně překroucené, zaohýbané.
Všimla jsem si MuriélaJ jak sehrál scénu, kdy do jednoho člověka vrazí a začne se s ním hádat. Dlouho jsem na něj zírala. Byl skvělým hercem...opravdu mu to všichni snědli i s podnosem. A mezitím Mama Fortuna mohla jen tak projít kolem..no a krást. Ale co mám jiného dělat? Vím že se za to zabíjí, sekají ruce nebo nechávají prsty sežrat tygrama za živa. Ostatně...takhle by mě sežralo nějaké zvíře jako mršinu. Otřepala jsem se. Jak to vypadá, tak není možnost, kdy by mě a Yin nešlo o kejhák. Což je ubohý a politování hodné!
Chlapík mě přimáčknul k dřevěnému kůlu, na kterém byla vyryty malé ornamenty.
,,Hmm...kolik ti je let maličká?"zeptal se mě. Byl takový vychrtlý a jako svlečená kůže hada. Takový vyfouklý...jako kůra stromu, strašne vrásčitý a hrozně smrděl.
,,Pat, patnáct."řekla jsem po hlasitém pčiknutí. To jak "voněl" mě štípalo a lechtalo v nosních dírkách...a znovu jsem na toho chlápka vyprskla svý slyny. Holt, neměl tak smrdět.
,,Sakra!"odtáhnul se ode mě. Já byla celá zarudlá a myslela jsem, že se ukýchám!
,,Máš 160 centimetrů, celkem málo na tvůj věk, maličká."zamračila jsem se na něj.
,,Jsem malá, ale nebezpečná!"a na důkaz jsem založila ruce v bok.
,,V tom případě ti otec zakoupil to nejlepší vybavení pro to se nebezpečnou státi, maličká."naklonil se ke mě, aby se na mě kouknul. Myslela jsem, že pod jeho dechem padnu. Slyšela jsem od Mamy Fortuny plno pohádek o dracích a jejich...dechu. Odteď to bude Drak!
Drak nachvíli opustil předsíňku stanu a mezitím jsem mohla Muriélovi naznačit rukou před nosem, jak moc je ten chlap cítit. Sám pokýval, že to taky cítí, ale že se mám držet na pozoru. Jsme tu pracovně, ne pro zábavu králíkům!
Drak donesl černý oblek, jakmile jsem viděla dlouhé nohavice, bylo mi jasné, že rolování a zaohrnování se nezbavím! Šla jsem do kouta a zahrnula za sebou závěs, totiž zahrnul mi ho Muriél, já za něj jen škubala, byla jsem mrně. Což není fér!
Ty šaty byly boží!
Skládaly se z košile (ta mi byla akorát), s ní jsem měla problé ji zašněrovat, ale povedlo se.
Možná to byl svetr, nevím, holt další vrstva, která mi vycpávala paže a záda, mohla tak zeslabovat pády, údery, bylo mi i teplo!
Pak přišla kožená bundička. Ta byla s krátkými rukávy, s ramením pancířkem a prsním plátem, který se používal při lukostřelbě. Aspoň myslím. Byly na ní i otvory pro nože a dýky. Hned jsem si sem uložila párek svých zbraní, co nosím stále sebou.
S kalhotama jsem nakonec problém neměla. Ty nohavice se totiž daly povysadit, takže jsem z nich udělala šortky. Byla tam i šňůrka pro zavázání.
Opasek a meč jsem si nevzala, ale určitě by se k tomu náramě hodil. Už aspoň vím, jak se Yin cítila před tím kusem zrcadla, co jsme v jeskyni kdysi měly. Všechno jsme přestěhovaly do hradu. Bylo to tam lepší a víc světla tam proudilo. Pak jsem aspoň nevypadaly jako krtci.
Chtěla jsem si nazout vysoké boty, ale když jsem se zohla, spadla mi přes hlavu kapuce, černá kožená kapuce, pěkně velká a hluboká.
,,Skvělý!"zajásala jsem plně oblečená a svedla boj se závěsem. Nakonec mi ho Drak odhrnul.
,,Páni!" vydechl s Murielem naráz obdivem.
,,I když, podívej!"řekl a podal mi nějakou tyčku, hůlku, tužku? Nevím.
,,Zamotej si ji do vlasů."učinila jsem. Měla jsem dlouhatánské vlasy, tak je namotat na to dřívko nebylo těžké.
,,Teď je to dokonalé." řekl a předal mi nějaký obraz. Byl orámovaný dokola stříbrným rámem. Podívala jsem se na obrázek.
Byla tam nádherná holka. Tmavě hnědé oči na mě měla upřené a černé vlasy stažené hůlkou. Vypadala fakt skvěle.
,,Kdo to je?"zeptala jsem se a naklonila obraz. Ta dívka najednou vyjela z obrazu a už tam nebyla.
,,Panebože!"zaječela jsem a civěla na sebe křečovitě do zrcadla (jsem fakt chytrá!). To jsem já?!
Muriél mě musel vyvléct za ruku. Byla jsem moc udivená svým vzhledem. Vlastně jsem až doteď nevěděla jak vypadám. A to byla celkem chyba. Možná...bych se mohla MuriéloviJ líbit pořád?! Hmm...z myšlenek mě ale vytrhlo zavrčení. Nadskočila jsem a otočila se na patě za zvukem. Pod míma nohama byla klec. Klec s tygřátkem. Bylo sladké. A smutné.
Podívala jsem se na stánek, u kterého leželo. Byly na něm vystaveny kůže. Koželužnictví. Koukla jsem se na toho tygra. Byl sněhově bílý. Takového prý vidíte jednou za život. A pak mě něco napadlo.
,,Kolik za něj?"řekla jsem pyšným tónem. Jako nějaká ta slepička ze dvorů těch tlustých knížat.
,,Ten není na prodej. Ale můžete si, madam, pronajmout tu kožešinu. Za měsíc bude o rok starší, to vyroste dvojnásobek." usmála se. Já se zhrozila.
Pohlédla jsem na tygra. Byl malinký, jako takové větší koťátko. Kožíšek měl opravdu pěkný, ale jeho modré oči byly kouzelné. Už vím proč je nedokážu zahubit. Protože všechyn zvířata mají stejný pohled v očích, jako má matka, když mě nechala za kamenem. Stejný výraz ve tváři, který matce zůstal na mrtvém obličeji. Zalila mě lítost.
,,Ne děkuji." slyšela jsem se odmítnout nabídku. Přiměla nohy k odchodu. Pořád jsem se dívala do očí. Do těch pronikavých očí stejné barvy, jako měla matka, jako má Yin, jakou mají teď už Yininy šaty.
,,Ty spratku jeden!"zaječela nějaká tlustá (nedivte se. Všichni jsou tlustí! Jí se všechno co se dá. Kromě mě. Já si svou postavu udržuju, abych dokázala přežít. Sice oni mají tukové zásoby, ale jsou tak kulatí a nemotorní, jak teď dokázala tahleta slepice.)
,,Ó parón madam."řekla jsem a naštvaně ji obešla. Najednou...úplně se mi to spomalilo, jako kdyby někdo stopnul čas, se do té ženské zabodl plápolající šíp. Vyjekla jsem. Protože na tom místě jsem až do teď stála já!!
Od ženy chytly její šaty a od ní (proč musela padnou zrovna do sena vedle stánku s koňmi?!) chytlo seno. Vzňal se obrovský požár. A já tam stála přimrazená, protože se mi před očima promítala minulost.
,,Yin!"vzlykla jsem instinktivně. Otočila jsem se a zrovna mi kolem pasu prolétl daší šíp. A létali dalši a další. Celá třnice se vzňala a poddala nadvládě plamených králů ohně. Začala jsem ustupovat, nakonec zaběhla k jednomu rohu. U něj byla káď s vodou. Bezmyšlenkovitě jsem do ní kopla a voda se vylila. Teď mi došlo, že jsem mohla uhasit oheň. Zachytila jsem káď, ale bylo pozdě. Obsah byl na zemi.
Ležela jsem přitisknutá pod kádí. Asi šestkrát o ní zaduněl šíp. Šestkrát jsem mohla umřít, kdybych pod kádí nebyla. Zmítala jsem se v naprosté agonii. Ten řev lidí, kteří se nedokázali dostat z hradeb. Počkat? Vylezla jsem z pod kádě. Za mnou byla brána, ale byla zavřená. To bylo...znamenalo to...! Proboha! Zanmenalo to, že tohle město mělo být stejně jako moje vesnice vypáleno. Zničeno.
,,Muriéli!"ječela jsem a pobýhala po tržnici-hranici. Plno lidí mnou smýkalo sem a tam. Bylo tu mnoho lidí stále naživu. Ale panika nás všechny nakonec zabije. Šípy stále létaly, ale už ne ohnivé. Nebylo třeba. Jeden chlap mě odhodil mohutnou tlapou z davu a já přistála v hořícím seně. Začla jsem ječet a vylezla jsem. Ale nové oblečení nechytlo, kromě mích valsů. Okamžitě jsem si oheň uhasila. Fuj jak mi teď ale smrděly vlasy.
Znovu jsm vyběhla, ale zase mě někdo, tentokrát žena, strhla sebou, když zakopla, a já jsem jí byla zalehnuta. Mnoho lidí o ní taky zakoplo a padali na ni. Mě málem udusili! Té ženě zlomili vaz, ale o to se nikdo nezajímal. Pud sebezáchovy všechyn hnal k neuvěřitelné panické šílenosti! A pak...když jsem s vysoukala z pod mrtvé ženy (byla těhotná! Těhotná! Měla velké bříško, ne jako jídlem, ale dítětem. Mohla mít tak poslední měsíc.) Ukápla mi slza...přesně ve chvíli, kdy jsem si všimla tý klece. S tím tygrem. Pak už jsem nemusela ani přemýšlet o svých činech. Bylo mi jasné co udělám.
Nenechám ty oči znovu vyhasnout. Nenechám na tom obličeji (jo je to zvíře, ale já je neberu jako zvířata. Beru je jako nás rovné!) ztvrdnout ten lítostivý a bolestný výraz.

Bleskovka II

23. května 2012 v 13:46 | Writergirl |  Soutěže
tadááá :D mám vyhlášenou I bleskovku..tož tak honem na druhou :D

hmm...tak o čem by mohla být?! :D

1)Jak se máš? :D
2)Kdo je Usain Bolt?
3)Kdo hrál Jamese Bonda?
4)Dokonči: Angelina ...... a ...... Pitt
5)Kdo hraje v Pirátech z karibiku? Elisabeth:
Williem:
Jacka:
6)Co je to "hobit"?
7)Železný král je kniha nebo film?
8)Líbí se ti můj blog?
9)Jakou máš rád/a barvu/y?
10)Vrátíš se sem??? :P

OK lidi..beru první 3!!! prosím Vás :DDD tohle je snad...lehký :D to víte nudaaa :DD
tak do komentů: a) odpovědi
b) blog a přezdívku..
c) co cheš na diplom?

Děkujíí unuděná Writergirl...:D

Diplomy za blesokvku

23. května 2012 v 13:38 | Writergirl |  Diplomy
Hola děcka..
diplomyy :D

pěkně jste mě ale skalamli...nikdo se krom dvou kámošek nepřihlásil :DD lenoši! :DD
Pro Jaňuli:
aa pro Chuckynu..:)))


líbííí?? :D

John Flanagan - HU

22. května 2012 v 18:06 | Writergirl
Dneska jsem si všimla, že slaví autor Hraničářova učně.
Tož pane Flanagane (snad to píšu dobře :D)
Děkují Vám za Vaše úžasné veledílo, hraničářova učně doslova žeru (ne že bych byla jako stará koza z kung-fu pandy 2 :D to fakt ne takže oprava): doslova obrazně žeru. Miluji všechny vyšlé příběhy až, myslím že to byl pátej díl ( s tou pouští), ten jsem hoodně přeskakovala, krom té skolené kobry, kterou Will sejmul šípem, mě nic moc nenadchlo. Dlouho jsem přemýšlela, zda má po 5 dílu číst ten 6, nakonec jsem skončila u desítky a snažím se sehnat jedenáctku :D
Rozhodně na sebe můžete být hrdý, hodně lidí jste inspiroval, například mě ve hře "dračí doupě", protože jsem se tak z hraničáře stala chodcem a kopíruji Vaše vychytané vychytávky...moc jste mi s tím pomohl :). Ale nejen mě, taky jste určitě inspiroval autorky Čarodějnice z Redmontu-protože se mi to fakt líbí.
Rozhodně nejste ještě tak starý, (pardon :D) abyste nemohl napsat další "krutopřísnou pecku", kterou bych zase mohla "sežrat" :D věřím, že víte, že na to máte ;) a myslím, že hodně lidí by to četlo 1) kvůli Vašemu skvělému jménu.
Takže, doufám, že něco spachtíte, a že i to nebude poslední. Jen pište, pište, pište ;)

Vaše čtenářka Writergirl.
T.O.P. S.E.R.I.E.S.
The Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Divergent by Veronica Roth
Eon by Alison Goodman
Fallen by Lauren Kate
Harry Potter by J.K. Rowling
The Hunger Games by Suzanne Collins
If I Stay by Gayle Forman
Iron Fey by Julie Kagawa
The Lord of the Rings by J.R.R. Tolkien
The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Numbers by Rachel Ward
Twilight by Stephenie Meyer
Wings by Aprilynne Pike
The Tiger Saga by Colleen Houck